HISTORIE KAPELY - strana 7
JAK ŠEL ŽIVOT V PRAZE
Léta osmdesátá ubíhala. Steamboat Stompers pilně zkoušeli a hráli v Praze - v Malostranské Besedě, Redutě, Žofíně,
Bílém koníčku, Alhambře, Gongu, Domě barikádníků a na vltavských parnících.Hráli i mimo Prahu - v Mostě, Liberci,
Ústí nad Labem, Ostrově nad Ohří, Chomutově, Mělníce, Černošicích, Teplicích, Lounech, Karlových Varech atd.
V tomto čase absolvovala kapela řadu koncertů organizovanými čs. kulturními středisky v NDR, Maďarsku a Polsku
i řadu koncertních turné po jazzových klubech a jazzových festivalech v západní Evropě prostřednictvím Pragokoncertu.
Většinu těchto vystoupení absolvoval s kapelou již klarinetista František Staněk, který v roce 1982 nahradil
pracovně zaneprázdněného Jaromíra Kanůpku a do soundu kapely vnesl trochu acerlbilkovské klarinetové fráze.
Jan Mimra, Pavel Janík, František Staněk, Antonín Brych, Jiří Kadlus a Štěpán Jaroschy.
V roce 1985 odstartovali několikaletý seriál letních čtvrtečních Podvečerů se Steamboat Stompers a jejich hostů
na Malé scéně PKOJF. Pamětníci si jistě vzpomenou, že v průběhu každého léta měli možnost vidět a slyšet prakticky vše,
co v oblasti tradičního jazzu a dixilandu v republice existovalo. Každý podvečer se na pódiu objevili minimálně dvě
úplné kapely a mnohdy i několik jednotlivců a všichni se těšili na závěrečné jam-session, které bylo vždy vyvrcholením
podvečera. Na jeden takovýto podvečer vzpomíná dlouholetý jazzový fanda Václav Víšek:
Na letní scéně v takzvané Fučíkárně (dnes Výstaviště) se hrál v létě jednou týdně dixieland. Vzpomínka na mládí.
Jazz byl do jisté míry režimem tolerován. A tak pamatuju, že přijel orchestr Gustava Broma z Brna a diváky se zaplnil
hokejový stadión na Štvanici. Studio tradičního jazzu Pavla Smetáčka bylo skoro stejně populární jako začínající
idol šestnáctiletých rokenrolový Miki Volek. Ani Steamboat Stompers nebyl pro mne neznámý pojem. Dokonce jsem měl
i jejich elpíčko. Možná ještě mám nebo jsem si ho přehrál. Někde to prostě mám. Příjemná muzika. Jeden člen skupiny
Original Indigo, která hraje podobnou hudbu, říká, že hrají pro vysoce náročné publikum, které si na jejich koncert
přišlo odpočinout. Sice vtipné, někdy pravdivé, ale občas cosi člověku vyrazí dech. Ten den jsem byl takhle postižen.
Předem avizovaná Eva Olmerová se nedostavila, nikdo z přítomných se tomu moc nedivil. Prý nebyla tak úplně spolehlivá. Hosté byli i jiní.
Přišel jsem na Olmerovou a měl bych být otrávený. U basy však stál mírně přihrbený sympatický člověk. Snad něco přes padesát.
A zpíval. Hlavně scatoval. Nic takového jsem dosud neslyšel. Snad z nějakých amerických nahrávek, těch tu zase tolik neběhalo,
ale tohle bylo stejně něco úplně jiného. Odborník by vysvětlil přesně. Já, který jsem ve škole měl zakázanou zpívat i hymnu,
zvlášť sovětskou (učitelka se bála průs...), můžu říci, že jsem blahem slintal. Úplně jsem zapomněl, proč jsem tu.
Antonín "Tony" Brych - moje nová hvězda. Bylo hezké počasí, vstupné za pětku, kelímkové pivo.
Pro zajímavost je dobré uvést, že v této době jenom v Praze existovalo 27 kapel hrajících tradiční jazz
a dixiland a pro mnohé z nich bylo hostování v programu Steamboat Stompers jedinou příležitostí se prezentovat
na veřejnosti. Kde je dnes Dixie ze FSI, Erastus, Golden swing, Storyville Jaz Band a další?
Jan Mimra, Jiří Kadlus, František Staněk, Pavel Janík, Antonín Brych a Štěpán Jaroschy na Malé scéně PKOJF.
Nutno podotknout, že František Havlín se stal v dalších letech pro Steamboat Stompers jakýmsi andělem strážným,
který jim otvíral dveře do dalších a dalších příležitostí k vystupování. Za všechny jmenujme alespoň večery
v restauraci Pražanka, podvečery na Žofíně, pravidelné plavby lodí Tyrš, pravidelná hraní na Opatově či
v Kulturním středisku Novodvorská. Řada aktivit však byla vymyšlena i realizována samotnými Steamboat Stompers.
Z nich stojí za zmínku zejména spolupráce s tanečním mistrem Janem Nekolou při skutečných jazzových tanečních hodinách
v hotelu Tichý na Žižkově, pořádaných v sezoně 1986/1987.
František Havlín
|
|
|
