PRVNÍ KROKY

V tomto duchu uběhl zbytek roku 1968. Průlom do činnosti kapely přišel s pozváním k účasti na Národním amatérském jazzovém festivalu v Mladé Boleslavi. Konaném v březnu roku 1969. Veškeré úsilí bylo věnováno zkouškám repertoáru, vybraného pro festivalového vystoupení. Po více jak roce existence kapely bylo zřejmé, že se její sound stále více vymyká ze zaběhnutých klišé české tradiční jazzové školy. O to větší byla nervozita členů Steamboat Stompers nastupujících k produkci před vyprodaným hledištěm mladoboleslavského divadla.


Karel Kales, Václav Fiala, Jan Jelínek, Jiří Kadlus, František Hrůza, Jaromír Konůpka, v pozadí Antonín Brych.

Již od první skladby bylo znát, že publikum zpozornělo a když po třetí skladbě přiletěla odkudsi na podium plná láhev Staré myslivecké bylo jasné, že se festivalová premiéra vydařila. Kromě zmíněné láhve se od publika dostalo kapele neméně vřelého přijetí o měsíc později na jazzovém festivalu v Přerově a při 1. Slánských jazzových dnech na podzim roku 1969.

Dá se směle tvrdit, že tyto festivaly byly parádním odrazovým můstkem do roku 1970. Kapela byla pozvána do břevnovského studia k nahrání tří skladeb pro Československý rozhlas, do Divadla hudby ke koncertům přenášených živě rozhlasem, do studia firmy Supraphon k natočení první LP desky a k účasti na Mezinárodním jazzovém festivalu Praha 1970. Tehdy již s kapelou pravidelně zpívala zpěvačka Svetla Gosteva. Jedině díky tomu, že byla dcerou bulharského diplomata akreditovaného v Československu, podařilo se kapele, jako jediné, v dobách tvrdé normalizace realizovat na gramofonové desce anglické texty. Faktem je, že od natočení k vydání desky uběhlo sice více než jeden a půl roku, ale deska vyšla tak, jak byla natočena a prodalo se jí přes 40 000 ks.

V tomto roce zahájila kapela Steamboat Stompers pravidelná hraní v kulturním středisku Na chmelnici a začala hrát v pražské Redutě, kde hraje dodnes. Právě tato klubová hraní, navzdory množství rad jazzových akademiků, formovala tvář kapely. Zde hledali cestu jak vlastně svoji muziku dělat, všímali si reakcí publika, obměňovali repertoár a neustále experimentovali. K jejich krystalizaci přispěla i řada různorodých muzikantů, kteří byli při vystoupení Steamboat Stompers na podiu vždy srdečně vítáni. Za všechny jmenujme alespoň některé: Ludvík Šváb, Zuzana Michnová, Petr Skočdopole, Luděk Hulan, Luboš Zajíček, Míla Klofanda…

Steamboat Stompers se o přízeň posluchačů vždy ucházeli, aniž se podbízeli a dělali ústupky obecnému vkusu. Chtěli, aby hraní bavilo je samé, a aby byla dobrá nálada v hledišti. Od hudebních kritiků, tvrdících, že na Steamboat Stompers je lepší se dívat než je poslouchat, si zavčas vzali poučení, uvědomili si technické nedostatky své hry a snažili se jich zbavit. Přitom se nezpronevěřili svému krédu dělat dobrou zábavu nejen pro sluch, ale i pro zrak. Snaha bořit obvyklá výrazová klišé postupně přerůstala v kritičtější přístup k vlastní interpretační úrovni. Propracovávali aranžmá tak, aby všechno co hráli mělo novou, zcela originální instumentaci, postavenou na dobrém nápadu a přitom zůstal dostatek prostoru pro improvizaci každého nástroje. Této zásady se drží dodnes.