HODY JAZZOVÉ I VEPŘOVÉ

Kongresový sál hotelu Olšanka byl svědkem již mnoha koncertů kapely STEAMBOAT STOMPERS, a každý z nich byl díky režii, repertoáru a muzikantským hostům neopakovatelným zážitkem. Z této tradice nevybočily ani letošní JARNÍ JAZZOVÉ HODY, které se konaly ve čtvrtek 3. dubna, a měly navíc slavnostní ráz daný pětatřiceti lety, které letos uplynou od založení kapely. Ovšem jak jinak by se taková událost mohla slavit, než gejzírem výborné hudby. Kapelník Jiří Kadlus je nejen vynikající muzikant, ale i dramaturg a režisér, takže do posledního místa zaplněnému sálu opět předložil výtečný program. Prvá polovina patřila kapele v jejím současném složení s jediným hostem, kterým byla Eva Emingerová-Dostálová, v polovině druhé se na pódiu objevilo dalších devět hudebních přátel, kteří přišli kapele ke krásnému výročí poblahopřát, a hudbou ho oslavit. Byl to především klarinetista a zpěvák Jaromír Louis Konůpka, který vedle Jiřího Kadluse a Tonyho Brycha byl třetím přítomným členem oné tehdejší zakládající sestavy, dalšími bývalými "stýmbouťáky" byli bubeník Štěpán Jaroschy a basista Jan Greifoner. Ale i ti ostatní si v minulosti s kapelou nejednou zahráli - kornetista a zpěvák Petr Hasman, trombonista a zpěvák Jan Jirucha, trombonista Tomáš Velínský, klarinetista a zpěvák Ruda Musil, kontrabasista a zpěvák Michal Filek a kornetista Jiří Kotrč. Všichni hosté se na pódiu posadili ke stolu, a pan režisér Kadlus pro jednotlivé kousky vytvářel nejrůznější sestavy, z nichž některé měly zcela jistě premiéru. Zazněla tu celá řada známých skladeb s výtečnými instrumentalistickými i pěveckými výkony - Stranger on the Shore s klarinetovým sólem Jaromíra Konůpky, Šejk z Arábie zpívaný Pedrem Hasmanem a Tony Brychem, Ellingtonova Caravana v přednesu Evy se sólovým klarinetem Rudy Musila, který si pak s Evou zazpíval Nevertheless, Jan Jirucha, zpěvák armstrongovského revivalu, se představil v Blueberry Hill a s Evou v Cheek to Cheek, Michal Filek si zahrál a zazpíval v krásné písničce o sluneční straně ulice, Honzové Kašpar na banjo a Greifoner na basu se v duetu blýskli skladbou Nobody's Sweetheart... A to je jen zlomek toho, co publikum v sále slyšelo a bouřlivě aplaudovalo. Vrcholem byla písnička All of Me, při níž scatovalo sedm hlasů, a tradiční závěrečná o pochodujících svatých, kdy hráli a zpívali všichni na pódiu i část hlediště, které navzdory pozdní hodině nechtělo účinkující pustit domů.
Jiří Kadlus ovšem o své publikum dokáže pečovat všestranně, takže mu nabídne nejen stravu duchovní, ale i tu pro mlsné jazyky a žíznivá hrdla. Již tradičně tu své pivo čepoval pivovar Kutná Hora, milovníky mražených sladkostí uspokojila Algida, a jako novinka se tu objevila báječná pomazánka z vepřového sádla a mletého masa od firmy Toro Hlavečník, kterou dva obětaví členové Kadlusovic rodiny mazali na chleby dodané Michelskými pekárnami. Těch krajíců bylo namazáno a snědeno 1.200(!) a k nim bylo vypito osm a půl sudu piva. Nedivme se - při těch dlouhých a bouřlivých potlescích pořádně vyhládne a vyschne v krku. Takže vy, kteří jste tentokrát chyběli, nenechte si příště ujít koncert, při němž je o diváka tak komplexně postaráno.

Otištěno ve zpravodaji Jonáš-klubu, duben 2003. Autor - Ivan Kott.